„Na jednu stranu se cítím hořce,“ pověnoval významný pohled vlastnímu obleku. „Ale na druhou také sladce.“
Třinecký útočník Libor Hudáček polévá pivem asistenta trenéra Vladimíra Országha.
Stejně jako prezident Ocelářů Ján Moder nebývá v klidu ani přesto, že už titul má. Vždyť si vezměte, kolik toho během play off nervózně nachodí na střídačce. A že si zrovna letos užil dost.
„Odehráli jsme jedenadvacet zápasů v play off, k tomu nějaká prodloužení,“ přemítal a občas se musel na chviličku odmlčet. Nedovedl odpovědět, zdali právě nedělní primát byl tím nejvydřenějším. Faktem ale je, že loni tak zaskočený opravdu nebyl.
„Pořád ještě nemůžu vstřebat, že je tohle vážně pravda. Cítím dojetí,“ přiznával devětapadesátiletý trenér. „Musím před chlapci smeknout, protože po tak náročné cestě získat titul je pro ně velké zadostiučinění. A pro mě samozřejmě také... Myslím, že nakonec je pohár ve správných rukách.“
Vypíchl především soudržnost, pracovitost a zkušenost s vyřazovacími boji, kterou nikdo v extralize nemá z posledních let ani zdaleka takovou jako právě jeho svěřenci.
Asi i proto o nich nikdy neměl dojem pochybovat, byť se tolikrát dostali na hranu vyřazení. A stáli před ohromně složitými úkoly. Třeba čelit rozjetým Budějovicím. Otočit nejnepříznivější stav proti Spartě. A zrovna tak nepříjemné skóre 2:3 proti suverénům základní části, kteří si říkají „Galácticos“.
Nejenže Slezané uspěli v sedmém duelu na jejich půdě, ale ještě Pardubicím v závěru čelili bez několika zraněných opor.
„Já věřil i v šestém zápase proti Spartě, kdy nás jen vteřiny dělily od konce. Také teď tady jsme byli urputnější. Ukazuje se, že každý má danou roli a někteří kluci z ní dovedli i vystoupit, když si to situace žádala.“
V klíčový moment třeba útočník David Cienciala, jenž poslední mač sezony šťastně rozhodl.
„Jsem moc rád, že jsme ho na konci přestupového okna získali,“ povídal Moták o třineckém rodákovi, který většinu této sezony strávil zrovna v sestavě favorita z východu Čech. „Je to odchovanec a hráč, který bude za Třinec vždycky bojovat a položí za něj duši.“
Výsledkem je dorovnání historického rekordu v počtu pěti titulů v řadě.
Hráči Třince s pohárem pro vítěze extraligy.
„To už se snad ani nemůže opakovat!“ prohodí vždy elegantní obrýlený pán, jehož image se po zásahu pivem výjimečně změnila.
Ale když se takový zápis nemůže opakovat, mohou třeba Oceláři vlastní zápis dál rozšiřovat?
„Nechci se rouhat,“ reaguje Moták. „Všichni dělají všechno pro to, aby nás porazili. My pracovali moc dobře. A to nám teď stačí!“
